Březnové dvojzkoušky agility ČB, 13.3.10
Dariho mám skoro 3 roky. Za tu dobu jsem už hodněkrát pomýšlela, že bychom se spolu vydali na nějaké závody agility, ale nikdy jsem na to nenašla odvahu. Cvičák, na kterém můžeme trénovat, máme daleko a tím pádem naše tréninky nejsou moc časté. Co já jsem si na to dřívávěj nastěžovala :) Mí věrní návštěvníci si určitě pamatujou, co jsem psávala na mém, dnes už neexistujícím blogu mujpritelpes :) Kde jsou ty časy že :D
Ale i tak mě i Dariho agility strašně bavily a baví, takže jsme to nevzdávali a jezdili na cvičák jak se dalo. V létě jsme se účastnili různých agility táborů, kde jsme si vždycky skvěle zaběhali s instruktory a zase jsme se o něco zdokonalili.
Nejdřív jsem byla přesvědčená, že jako první závody vyzkoušíme neoficky.(nepočítám táborové závody ve Svojanově) A nastal pro nás další problém – žádné nebyly přijatelně blízko k nalezení. Tak jsem to zas na nějakou dobu hodila za hlavu a jenom jsme si dál jezdili na tréninky. Snažili jsme se jezdit minimálně jednou týdně, aspoň na procvičení nějakých sekvencí. A žádné neomicky nebyly na obzoru.
Tak jsem pořád přemýšlela… přemýšlela… a nakonec jsem si řekla, že teda přistoupíme na jiné metody :D A to že Dariho nahlásím rovnou na několik oficiálních závodů. Vždyť to zas až takový rozdíl není, a o nic nejde :) Aspoň si zas zaběháme v jiném prostředí a o něco se zdokonalíme.
Uběhlo to strašně rychle a dneska jsme se chystali na svůj první běh – na březnové dvojzkoušky. A1 startovali až odpoledne, takže jsme měli i kupu času se doma v pohodě vyspat a připravit. Jak je mým dobrým zvykem, tahám na všechny akce s sebou tak 100x víc věcí než je potřeba, ale dneska jsem si i k mému vlastnímu úžasu vystačila jen s pár věcma. Hlavně nezapomenout kameru :D
Jediné co mi dělalo trochu starosti bylo počasí. U nás zase padal sníh a tak jsem nevěděla co mám očekávat v Budějkách. Naštěstí na cvičáku sníh uklidili takže to bylo OK. Běhalo se v pěkném bahýnku :D Byla strašná zima a ještě k tomu se přidal vítr. Začínalo to být fakt zajímavý ve chvíli, kdy vítr začal porážet i bočnice od skoček zrovna ve chvíli, když někdo byl na parkuru. Ale to se nám naštěstí nestalo :)
Pak jsme konečně šli na prezenci a protože já a Dari startujeme poprvé, čekalo nás měření :) Dari má 51 cm. Doma jsem mu naměřila 50, takže je to pohoda.
Konečně byl parkur pro nás postaven a mohlo se jít na prohlídku. Připadalo mi to celkem lehké, až na jednu část skoček které se motaly nebezpečně blízko tunelu. Všichni známe Dariho tunelové úchyláctví, takže jsem si říkala že tam si musím dát pozor.
No tak fajn, large začínali a my šli na start. Hodně jsem Dariho hlídala na zónách, takže jsem ho brzdila ještě dřív než bylo potřeba, ale v prvním běhu mi neseskočil ani jednu zónu, takže pro nás už je jen tohle obrovský úspěch, protože jsme s nimi měli veeliké problémy. Pak samozřejmě skočky u tunelu – povedlo se mi Dariho stáhnout, do pevného tunýlku mi nevběhl. Juchů. Ale nemáme vyhráno. Bohužel jsem se moc včas stočila už směrem na další překážku a Dari si to vyložil po svém. Skočku co měl skočit oběhl – a vběhnul do látkáče :D Ajajaj… takže DIS :) No neva. Tak jsme si to už v klidu opravili a zbytek parkuru jsme doběhli jakž takž čiště. Moje chybka je že jsem hodně zaostávala za Darim a nedávala včas povely, nebo jsem ho tělem špatně navedla, takže se při běhu po mě točil. Ale i tak jsem s tímto během fakt spokojená. Na naše poměry to bylo zaběhnuté moc hezky. A největší radost mi udělaly ty zóny, ikdyž ještě ani zdaleka nejsou dokonalé. Pro někoho je to možná samozřejmost, ale pro nás je to úspěch!! Na Dariho – megašílence to byl fakt dobrý výkon.
Na chvíli pro nás pauza a pak už tu byla druhá zkouška a opět prohlídka parkuru. Snažila jsem se přemýšlet jak a kde bude Dari reagovat. No nic. Tak ještě další chvilka čekání a jdeme zase na start. Hned na začátku jsem se trochu obávala, že se diskem u jedné skočky, která úplně lákala k přeskočení. Naštěstí jsem si před Darim stihla na startu udělat náskok, takže se mi povedlo ho navést správně. Pak jsme běželi čiště až na jednu shozenou skočku…. Ááá pomalu (vlastně rychle :D) jsme se blížili do cíle. U áčka už jsem nepohlídala zónu, takže jí Dari skočil. A byli jsme v cíli!! Doběhli jsme bez diskvalifikace!!! Už jenom z toho jsem měla dobrý pocit. Tenhle druhý běh se na naše poměry taky povedl. Už jenom to že jsme doběhli bez DIS na prvních závodech je pro nás fakt strašně moc :D Dar se za poslední dobu docela zlepšil, hlavně pak od Svojanova. Ve Svojanově to ještě byl ten šílenec, který nekoukal okolo sebe, posházel co se dalo a přeskákal všechny skočky co měl v dosahu, bez ohledu na to jestli má nebo nemá. Neříkám že to byly jeho chyby, byly to chyby i mé ve špatném vedení. Samozřejmě ale máme strašně moc co zlepšovat a bude to trvat ještě hodně dlouho než se zdokonalíme.
Na vyhlášení výsledků jsem byla zvědavá. První zkouška nic – tam jsme se diskli. A druhá zkouška – my skončili na 2. místě! A dostali jsme VD!! Mazec!! :D Že bychom se mohli umístit i v součtu, s tím jsem nepočítala. A přece jen jsme se v něm vešli do 3. místa!!! Takže tohle se pro nás opravdu vydařilo! :) Jsem s tím maximálně spokojená. Asi to omílám pořád dokola, ale na Dariho a mé poměry to byly fakt dobré běhy, ikdyž vy si to možná asi myslet nebudete :D
Domu jsem odjížděla maximálně spokojená. A myslím že Darouš taktéž :)
Akce byla dokonalá, jediný nedostatek bylo bohužel to hnusné počasí.
Takže co k tomu ještě dodat :D Asi to že děkuju mým věrným kamarádkám kopačkám, že mě umožnily pevně stát na nohou a nespadnout do toho krásného bahýnka :D
A vlastně díky patří i mému taťkovi že se uvolil zůstat se mnou v té zimě a natáčet mě.
Takže agility zdar :D
